Ve dnech 22.-23.11.2024 se 11členná výprava, z toho 7 sportovců a 4 trenéři ze SPMP Brno zúčastnila pod sportovním klubem SLUNEČNÍK BRNO Národního bowlingového turnaje v Praze. Akce se konala vbowlingové herně Hotelu DUO, kde bylo 12 bowlingových drah. Celkem se akce zúčastnilo 188 osob, z toho cca 140 sportovců z celé ČR. V pátek probíhaly dvě kola po sobě jdoucích rozehrávek a v sobotu se hrály dvoukolové finálové hry. Naši sportovci zúročili pravidelné pondělní tréninky a umístili se na velmi pěkných místech.
V jednotlivých skupinách obsadili:
Anička Ř. (2. místo ve skupině A),
Janička K. (1. místo ve skupině B),
Kačenka CH. (6. místo ve skupině C),
Evička K. (4. místo ve skupině D),
Verča Š. (5. místo ve skupině D),
Míša B. (4. místo ve skupině A),
Milánek B. (4. místo ve skupině G)
a všichni si odvezli zasloužené medaile. Přestože se plánovaný páteční zábavný večer pro sportovce z technických důvodů nekonal, strávil náš tým velmi příjemný večer. Ve foyer Hotelu DUO, kde jsme byli ubytováni, jsme si zahráli deskovou hru „Člověče nezlob se“. Zážitkem pro nás byla nejen krásná sportovní atmosféra celého turnaje, ale i jízda vlakem RegioJet s výborným občerstvením i jízda pražským metrem. Celou akci jsme si všichni moc užili a děkujeme organizátorům, že jsme se jí mohli zúčastnit. Děkujeme také Josefu Boldišovi ze SPMP Brno za naplánování a zajištění cesty, ale také za skvělou technickou podporu po celou dobu konání akce.
Za sportovní tým Jana O. a Hana Š.

Na Sůkenickou jezdíme už tak dlouho, že bych musel zalistovat v zažloutlých archivech, abych našel ten den, kdy jsme sem přijeli poprvé. Do té doby jsme zimní pobyty trávili v malém ubytovacím zařízení v dědince Senince někde až na konci světa pod Kralickým Sněžníkem. Když se z ní po změně majitele stala ubytovna psů, tak jsme tam museli přestat jezdit. Měli jsme ale štěstí, že v téže době náš pobytový intendant Petr objevil Sůkenickou.

Náš první pobyt zde začal docela dobrodružně, protože ten rok napadlo sněhu, že si o tom dnes můžeme jen nechat zdát. Nevěda, jaká svérázná cesta vede od hlavní silnice k chatě, jsme se rozjeli do kopce rovnou z chodu a taky podle toho dopadli. Pokorně jsme vycouvali na hlavní, na odpočívce naproti nájezdu na tu cestu jsme nasadili řetězy a dali druhý pokus. Někteří úspěšně, někteří méně. Mne se například v půli kopce roztrhly řetězy, a tak znovu zpět na hlavní. Protože držíme při sobě, podařilo se nám spojenými silami ty řetězy zase zcelit a třetí pokus už byl úspěšný. Zbytek toho prvního pobytu už proběhl jako v pohádce o Mrazíkovi. Ne že by tam pobíhaly Nastěnky a Marfuše či Ivánci, to ne, ale toho sněhu a ty kouzelné scenerie. No něco, co u nás v nížině nikdy neuvidíme. Kvůli tomu už stálo za to přetrpět tu strastiplnou cestu.

Od té doby jsme na Sůkenické již byli mnohokráte. Zažili jsme i opakování té první pohádkové zimy i zimu zcela beze sněhu. Naštěstí to byla výjimka, těch nádherných bylo daleko více. A to se pak holdovalo zimním sportům na všechny způsoby. Sáňkování, bobování, běžkování. No a samozřejmě sjezd. Vždyť hned za chatou je sjezdovka, na které se dokáže nějak vyřádit každý z nás. Když nic jiného, tak seběhne pod sjezdovku a tam si v maringotce dá výborný svařák. Ten tam po celá ta léta, pardon, zimy, co tam jezdíme, vaří Pavla, jejíž hlavní funkci je prodávat lístky na zdejší sjezdovku u Celnice. Zlatým hřebem pobytu bývá výprava na Masaryčku (Masarykova chata), která je neodmyslitelným počinem každého zimního pobytu.
Na Sůkenické jsme byli několikrát i v létě. Romantičtější je to ale v zimě. Snad jen výhled z rozhledny na Čerťáku, která je hned nad chatou, je v létě o něco spanilejší. A taky noční obloha. Ta je v létě na horách neuvěřitelně nádherná. Tady se může jeden přesvědčit, že stále ještě existují hvězdy. V Brně už sotva.
Odpusťte kmetovi, že místo aby jásal nad tím letošním pobytem, tak se tady vzpomínáním ujišťuje, že to s tou jeho sklerózou ještě není tak zlé. Ten pobyt se mimochodem vydařil velice moc, jak po stránce sportovní, jedna nejmenovaná účastnice stále ještě pajdá, tak po stránce společenské, kdy nám hráli k tanci i poslechu dokonce čtyři kytaristé.
Josef Boldiš

Jela jsem s dcerou Kateřinou poprvé a už se těšíme, že pojedeme za rok znovu.
Netušily jsme, co nás čeká a já měla i obavy co Kačka zvládne. Můžu říci, že jsem nadšená. Jak z organizace výletů, návštěv expozic, když nám nepřálo počasí, ubytování, stravy…
Čekala na nás Peklománie, snad slib od dětí, jak moc budou hodné, vydrží aspoň do poloviny prázdnin 😃, výstava o historii železnice, kde součástí byly i historické vagony v měřítku 1:1 – mohli jsme si vyzkoušet, jak se cestovalo.
Výlet na Lipno a Stezku v korunách stromů, byl nezapomenutelný zážitek. Kačka jela poprvé v životě lanovkou a dokonce sjela i tobogán. Po cestě na vrchol ti odvážnější zdolali i adrenalinové zastávky.
V ZOO Dvorci se nám nejvíc líbil hroch a přiznám se, že živého jsem viděla, a asi nejen já, poprvé. Jeho laškování a vykukování z vody nás pobavilo.
Výlety – Totalita rozděluje a Římovská Pašijová – Křížová cesta, zase prověřily, kolík toho naše děti dokáží ušlapat.
Divadlo a vory v Českém Krumlově byly kvůli nepřízni počasí zrušené,zase na druhou stranu dobrodružná jízda z divadla na hotel v dešti a v bouřce byla zážitek, který se jen tak opakovat nebude.
Do Českého Krumlova jsme se podívali o dva dni později a to do Grafitových dolů – už jen to jak nám to všem v gumákách, pláštěnkách, v helmách se světlem slušelo, stálo za to. Jízdu vláčkem řekla Kačka i jako odpověď na otázku – co se jí na pobytu nejvíc líbilo, při předávání diplomů a odměn p. Kučerou při loučení.
Český Krumlov jsme si prošli po návštěvě Grafitových dolů.
Nakonec bych ráda poděkovala všem, kdo pobyt, program a výlety organizoval a řidičům, kteří ochotně vozili ve svých autech nás, co je neměli.
Děkuji a těším se na další skvělé pobyty se skvělými lidmi.
Jana Otoupalová a Kačenka

K tomu doplňuje Petr Kučera:
Pobytu se zúčastnilo – I. týden 43 účastníků, II. týden 39.
Pobyt se vydařil, všichni byli spokojeni, jen počasí nám nepřálo, když jsme měli objednané Otočné divadlo v Českém Krumlově a vory na Vltavě.
Tak snad někdy příště.

K čemuž Josef Boldiš ještě podotýká:
Ty dva úterky bylo na nás počasí opravdu fuj, ale jinak že nám cekem přálo.

Že se pobyt tak vydařil, za to vděčíme též jeho sponzorům, kterými byli:

• Odbor Zdraví magistrátu města Brna
• Kaufland Brno
• Ministerstvo zdravotnictví České republiky

Letos jsme se poprvé zúčastnili zimního pobytu na horském hotelu Súkenická. Počasí bylo opravdu zimní. Připadali jsme si jako v zimní pohádce. Přímo od hotelu jsme mohli vyrazit na běžky nebo si zasjezdovat u hotelové sjezdovky.
V neděli, když foukal velmi silný vítr, jsme se vydali na běžky do níže položeného lyžařského střediska Bílá, kde byly v lese upravené běžecké stopy. Do lyžařského střediska Bílá jsme se vypravili ještě jednou, ale tentokrát na sjezdovky. Skoro celý den svítilo sluníčko a z horní části sjezdovek byla dokonce vidět Lysá Hora. Ne jen Pavlík si užil krásný týden s kamarády na sněhu, ale i večerní posezení s kytarou a basou.
Vše bylo dobře zorganizované. Odpočinuli jsme si od běžných starostí všedních dnů.
Děkujeme
Pavel, Jana a Dalibor Vrublovi