Pobytu se zúčastnilo 47 osob (18 rodin). Z toho bylo 20 účastníků dotovaných. 27 nedotovaných (rodinní příslušníci, kamarádi a známí). Hlavní náplní pobytu bylo utužení zdraví pobytem na horském vzduchu a začlenění postižených osob do kolektivu a společnosti.
Přes nepříznivé lednové počasí, které zimním radovánkám na sněhu nepřálo, nás Beskydy už ve Střední Bečvě vítaly sněhovou nadílkou. Celý týden jsme mohli lyžovat, běžkovat, sáňkovat a bobovat na přírodním sněhu. Ještě týden před nástupem na pobyt jsme v to nedoufali.
Pokud nám ještě zbyly nějaké síly, tak jsme večery trávili v klubovně, kde děti soutěžily a všichni společně jsme hráli společenské hry. Ve velké oblibě byli diskotéky, tanečky a zpívání při kytaře.
Rodiče si vyměňovali zkušenosti s výchovou svých postižených ratolestí a také při tom zjišťovali, že nejsou v této těžké životní situaci sami. Navazovala se nová přátelství jak mezi dětmi, tak také mezi rodiči.
Ubytování bylo na velmi dobré úrovni, strava byla kvalitní a v dostatečném množství. Pitný režim byl zajištěn teplým čajem.
Během pobytu se nikdo nezranil, nikdo neonemocněl a pobyt nikdo neukončil.
Petr Kučera

Na Sůkenickou jezdíme už tak dlouho, že bych musel zalistovat v zažloutlých archivech, abych našel ten den, kdy jsme sem přijeli poprvé. Do té doby jsme zimní pobyty trávili v malém ubytovacím zařízení v dědince Senince někde až na konci světa pod Kralickým Sněžníkem. Když se z ní po změně majitele stala ubytovna psů, tak jsme tam museli přestat jezdit. Měli jsme ale štěstí, že v téže době náš pobytový intendant Petr objevil Sůkenickou.

Náš první pobyt zde začal docela dobrodružně, protože ten rok napadlo sněhu, že si o tom dnes můžeme jen nechat zdát. Nevěda, jaká svérázná cesta vede od hlavní silnice k chatě, jsme se rozjeli do kopce rovnou z chodu a taky podle toho dopadli. Pokorně jsme vycouvali na hlavní, na odpočívce naproti nájezdu na tu cestu jsme nasadili řetězy a dali druhý pokus. Někteří úspěšně, někteří méně. Mne se například v půli kopce roztrhly řetězy, a tak znovu zpět na hlavní. Protože držíme při sobě, podařilo se nám spojenými silami ty řetězy zase zcelit a třetí pokus už byl úspěšný. Zbytek toho prvního pobytu už proběhl jako v pohádce o Mrazíkovi. Ne že by tam pobíhaly Nastěnky a Marfuše či Ivánci, to ne, ale toho sněhu a ty kouzelné scenerie. No něco, co u nás v nížině nikdy neuvidíme. Kvůli tomu už stálo za to přetrpět tu strastiplnou cestu.

Od té doby jsme na Sůkenické již byli mnohokráte. Zažili jsme i opakování té první pohádkové zimy i zimu zcela beze sněhu. Naštěstí to byla výjimka, těch nádherných bylo daleko více. A to se pak holdovalo zimním sportům na všechny způsoby. Sáňkování, bobování, běžkování. No a samozřejmě sjezd. Vždyť hned za chatou je sjezdovka, na které se dokáže nějak vyřádit každý z nás. Když nic jiného, tak seběhne pod sjezdovku a tam si v maringotce dá výborný svařák. Ten tam po celá ta léta, pardon, zimy, co tam jezdíme, vaří Pavla, jejíž hlavní funkci je prodávat lístky na zdejší sjezdovku u Celnice. Zlatým hřebem pobytu bývá výprava na Masaryčku (Masarykova chata), která je neodmyslitelným počinem každého zimního pobytu.
Na Sůkenické jsme byli několikrát i v létě. Romantičtější je to ale v zimě. Snad jen výhled z rozhledny na Čerťáku, která je hned nad chatou, je v létě o něco spanilejší. A taky noční obloha. Ta je v létě na horách neuvěřitelně nádherná. Tady se může jeden přesvědčit, že stále ještě existují hvězdy. V Brně už sotva.
Odpusťte kmetovi, že místo aby jásal nad tím letošním pobytem, tak se tady vzpomínáním ujišťuje, že to s tou jeho sklerózou ještě není tak zlé. Ten pobyt se mimochodem vydařil velice moc, jak po stránce sportovní, jedna nejmenovaná účastnice stále ještě pajdá, tak po stránce společenské, kdy nám hráli k tanci i poslechu dokonce čtyři kytaristé.
Josef Boldiš

Jela jsem s dcerou Kateřinou poprvé a už se těšíme, že pojedeme za rok znovu.
Netušily jsme, co nás čeká a já měla i obavy co Kačka zvládne. Můžu říci, že jsem nadšená. Jak z organizace výletů, návštěv expozic, když nám nepřálo počasí, ubytování, stravy…
Čekala na nás Peklománie, snad slib od dětí, jak moc budou hodné, vydrží aspoň do poloviny prázdnin 😃, výstava o historii železnice, kde součástí byly i historické vagony v měřítku 1:1 – mohli jsme si vyzkoušet, jak se cestovalo.
Výlet na Lipno a Stezku v korunách stromů, byl nezapomenutelný zážitek. Kačka jela poprvé v životě lanovkou a dokonce sjela i tobogán. Po cestě na vrchol ti odvážnější zdolali i adrenalinové zastávky.
V ZOO Dvorci se nám nejvíc líbil hroch a přiznám se, že živého jsem viděla, a asi nejen já, poprvé. Jeho laškování a vykukování z vody nás pobavilo.
Výlety – Totalita rozděluje a Římovská Pašijová – Křížová cesta, zase prověřily, kolík toho naše děti dokáží ušlapat.
Divadlo a vory v Českém Krumlově byly kvůli nepřízni počasí zrušené,zase na druhou stranu dobrodružná jízda z divadla na hotel v dešti a v bouřce byla zážitek, který se jen tak opakovat nebude.
Do Českého Krumlova jsme se podívali o dva dni později a to do Grafitových dolů – už jen to jak nám to všem v gumákách, pláštěnkách, v helmách se světlem slušelo, stálo za to. Jízdu vláčkem řekla Kačka i jako odpověď na otázku – co se jí na pobytu nejvíc líbilo, při předávání diplomů a odměn p. Kučerou při loučení.
Český Krumlov jsme si prošli po návštěvě Grafitových dolů.
Nakonec bych ráda poděkovala všem, kdo pobyt, program a výlety organizoval a řidičům, kteří ochotně vozili ve svých autech nás, co je neměli.
Děkuji a těším se na další skvělé pobyty se skvělými lidmi.
Jana Otoupalová a Kačenka

K tomu doplňuje Petr Kučera:
Pobytu se zúčastnilo – I. týden 43 účastníků, II. týden 39.
Pobyt se vydařil, všichni byli spokojeni, jen počasí nám nepřálo, když jsme měli objednané Otočné divadlo v Českém Krumlově a vory na Vltavě.
Tak snad někdy příště.

K čemuž Josef Boldiš ještě podotýká:
Ty dva úterky bylo na nás počasí opravdu fuj, ale jinak že nám cekem přálo.

Že se pobyt tak vydařil, za to vděčíme též jeho sponzorům, kterými byli:

• Odbor Zdraví magistrátu města Brna
• Kaufland Brno
• Ministerstvo zdravotnictví České republiky

Letos jsme se poprvé zúčastnili zimního pobytu na horském hotelu Súkenická. Počasí bylo opravdu zimní. Připadali jsme si jako v zimní pohádce. Přímo od hotelu jsme mohli vyrazit na běžky nebo si zasjezdovat u hotelové sjezdovky.
V neděli, když foukal velmi silný vítr, jsme se vydali na běžky do níže položeného lyžařského střediska Bílá, kde byly v lese upravené běžecké stopy. Do lyžařského střediska Bílá jsme se vypravili ještě jednou, ale tentokrát na sjezdovky. Skoro celý den svítilo sluníčko a z horní části sjezdovek byla dokonce vidět Lysá Hora. Ne jen Pavlík si užil krásný týden s kamarády na sněhu, ale i večerní posezení s kytarou a basou.
Vše bylo dobře zorganizované. Odpočinuli jsme si od běžných starostí všedních dnů.
Děkujeme
Pavel, Jana a Dalibor Vrublovi

Předloňský letní pobyt ve Filipově
Na dovršení všemožných zmatků, které nám v posledních měsících způsobil koronavirus, nám redakční šotek zařádil až tak, že nám zcela vypadl příspěvek, co nám poslala jedna účastnice dnes již předloňského pobytu ve Filipově. Teď si jej konečně, sic se zpožděním, můžete přečíst.

Naše dovolená na Slovácku
Od 19. 6. Do 3. 7. jsme prožili dovolenou na Slovácku v hotelu Filipov. Každý den jsme podnikali tůry do okolí. Někteří z nás měli auta a tak jsme jezdili. Blatnice pod Svatým Antoníčkem, pěkné poutní místo, prohlídka Vizovické čokoládovny, viděli jsme výrobu vizovického Jelínka.
Dále jsme jeli do Strážnice a do skanzenu, který se mi velmi líbil a prohlídka Strážnického zámku, který byl plný loutek a krásných moravských krojů. Též jsme pluli lodí po řece Moravě až do Velké nad Veličkou a zpět.
V hotelu Filipov jsme měli pěkné pokoje, jídelnu a velký bazén na koupání i s vířivkou. Nahoře na poschodí bylo fitko na protáhnutí těla. Každý týden přišla masérka, a kdo chtěl, tak se nechal namasírovat.
I venku bylo pěkné posezení, velké člověče nezlob se a šachy pro děti. Pan kuchař chodil krmit ovečky a kozičky tím, co jsme nesnědli.
To byla naše dovolená od SPMP Brno.
Napsala Magda Boleslavová

Pobytu se zúčastnilo 61 osob (23 rodin).  Z toho I. týden 39 účastníků  (14 rodin), dotovaných osob bylo 24.  II. týden 39 účastníků (14 rodin), dotovaných osob 30. Hlavní náplní pobytu bylo utužení zdraví pobytem na zdravém horském vzduchu, začlenění postižených osob do kolektivu a společnosti, navázání nových přátelství. Letošní pobyt nám počasí přálo. Jen pět rodin bylo na celých 14 dnů a tak se ty rodiny, které přijely až na druhý týden, musely při výletech rozhodovat, zda jet na výlet s ostatními, nebo si sami zajet na místa, která ostatní již navštívili v týdnu prvním.
Velmi zdařilá byla návštěva zámku Nové Hrady s jeho nádhernými zahradami a památkami a také poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, který je chráněnou památkou UNESCO.
Všem se líbila návštěva závodu KÄSTLE na výrobu lyží v Novém Městě na Moravě. Bylo velmi zajímavé podívat se, jak se vyrábí jak běžecké tak i sjezdové lyže. Nejen rodiče, ale i naše děti byly velmi zvídavé. Někteří také navštívili modelové království ve Žďáře nad Sázavou, kde mohli sledovat provoz na miniaturní železniční trati Žďár nad Sázavou – Brno.
Všichni účastníci, dle svých možností, také využívali vnitřní bazén, který je v penzionu U Martina. Večery jsme trávili vycházkami kolem penzionu, večer děti soutěžily a rodiče hráli společenské hry a všichni se dobře bavili. Ve velké oblibě bylo zpívání při kytaře a harmonice.
Rodiče si vyměňovali zkušenosti s výchovou svých postižených ratolestí a při tom také zjišťovali, že nejsou v této těžké životní situaci sami. Navázala se nová přátelství jak mezi dětmi, tak také mezi rodiči.
Pobyt se uskutečnil za přispění:  Ministerstva zdravotnictví ČR, Odboru zdraví Magistrátu města Brna a materiálové podpory v podobě cukrovinek od Kauflandu.
Petr Kučera

Metodka konečně zdolána
Když jsme byli posledně na pobytu v penzionu U Martina, pokusili jsme se projít naučnou stezku Metodka, která je nedaleko od penzionu, mezi obcemi Koníkov a Odranec. Tehdy nám štěstí nepřálo, protože jen jsme vyšli, dalo se do deště a tak místo výstupu k vrcholu Metodka jsme po asfaltu pelášili k autům. Letos jsme se vydali na Metodku znovu, po posledních zkušenostech raději sami. Počasí se nad námi naštěstí smilovalo a tak nám přes načechrané obláčky i sluníčko svítilo. I když jsme neočekávali nic světoborného, byli jsme po vystoupení na vrchol Metodky příjemně překvapeni krásným prostředím, kde nechyběl ani přístřešek a stůl s lavičkou. V přístřešku byla i vrcholová kniha Brněnské výškovnice, do které jsme se samozřejmě za všechny zapsali. U vrcholu stojí památník zbudovaný na počest těch, kteří  zde za 2. světové války padli. Jak sovětů, tak partyzánů ze skupin Dr. Miroslav Tyrš a Jermak. Nejkrásnější ale byly nádherné rozhledy přes horskou louku k dalekým obzorům. Krásné bylo i ticho a klid, které nás obklopovaly, protože jsme na vrcholu Metodky ten den byli, podle zápisů, teprve druzí návštěvníci. Vřele všem doporučujeme se při příštím pobytu v penzionu U Martina na vrchol Metodky vyšplhat.
Boldišovi

Pobytu se zúčastnilo 47 osob (19 rodin). Z toho 17 účastníků bylo na 14 dnů /7 rodin/, 30 účastníků /12 rodin/ bylo na 7dnů. Dotovaných účastníků na 14 dnů bylo 15 a na 7 dnů bylo 21 účastníků. Hlavní náplní pobytu bylo utužení zdraví pobytem na zdravém horském vzduchu, začlenění postižených osob do kolektivu a společnosti, navázání nových přátelství.
Letošní pobyt nám počasí příliš nepřálo. Uskutečnili jsme jen 4 delší túry, výstup na Velkou Javořinu, naučnou stezku Oskerušová, navštívili salaš Travičná, Orchiedova stezka, naučná stezka Lopeník, větrný mlýn Kuželov a poutní místo Blatnice pod Svatým Antonínkem. Velmi zdařilá byla návštěva Strážnice, kde jsme si prohlídli Skanzen a jeli lodí po Baťově kanálu. Všem se líbila návštěva Vizovic. Zde jsme navštívili výrobnu a
cukrárnu belgické čokolády. Velmi zajímavá byla také prohlídka vizovické likérky Rudolf Jelínek. Všichni účastníci dle svých možností využívali vnitřní bazén, který je v hotelu.
Večery jsme trávili vycházkami kolem hotelu, večer děti soutěžily a hráli jsme společenské hry. Ve velké oblibě bylo zpívání při harmonice. Rodiče si vyměňovali zkušenosti s výchovou svých postižených ratolestí a také zjistili, že nejsou sami v této těžké životní situaci. Navázala se nová přátelství jak mezi dětmi, tak také mezi rodiči.
Ubytování bylo na dobré úrovni, strava byla kvalitní a v dostatečném množství.
Pobyt se uskutečnil za přispění: Ministerstva zdravotnictví ČR a MM Brna odboru zdraví.
Petr Kučera

V termínu 22. – 24. listopadu 2019 uspořádalo brněnské sdružení SPMP víkendový pobyt v penzionu U Martina na Vysočině.

My z brněnského poradenského centra jsme se přijely seznámit s dalšími z Vás a informovat o novinkách. Před akcí jsme přes email od účastníků sbíraly dotazy a náměty do diskuze. Společně jsme si sedli v pátek večer, kdy jsme zodpovídaly konkrétní dotazy. To se postupem večera změnilo v zajímavou a plodnou diskuzi. Vyslechly jsme si mnoho podnětů, na které se v naší práci určitě zaměříme, a přispěly jsme rodinám praktickými radami.

Například o webinářích – seminářích na internetu, které pro Vás připravujeme. Dá se do nich přihlásit on-line když jsou vysílány, ale na vyžádání budou dostupné pro členy sdružení i zpětně. Zabývaly jsme se tématy smlouva o nápomoci, sociální služby, zajištění majetku ve prospěch člověka s postižením, a 13. ledna nás čekají nástroje právní podpory.

V sobotu jsme pokračovaly individuální poradenskou prací s konkrétními rodinami, zájem byl zejména o přípravu smluv o nápomoci.
Celá akce byla výborně zorganizována. A i když počasí nebylo zrovna vydařené, užili jsme si procházku do přírody a společně strávený čas.

Těšíme se na další spolupráci v poradenském centru SPMP Brno.
Irena Vlahovičová a Jitka Brchaňová

Myšlenka uspořádání tanečního a společenského setkání mentálně postižených osob, jejich rodin i jejich přátel v slavnostním prostředí vznikla v SPMP Brno kolem roku 1982. Čerpali jsme ze zkušeností z některých našich akcí, jako byly dětské hrátky, taneční hodiny i společné návštěvy kulturních programů, výstav apod. Zjistili jsme, jak i mentálně postižení touží prožívat to co nepostižení a že při pochopení a pomoci okolí, jsou schopni se do majoritní společnosti dobře zapojit.
První Společenské odpoledne uspořádala brněnská organizace SPMP v roce 1983. V hlavním sále Kulturního domu Zbrojovky Brno na Marxové ulici se sešlo více jak 480 účastníků. Pozvali jsme tehdy i přátele z ostatních Moravských organizací SPMP – z Hodonína, Zlína, Prostějova, Kyjova, Třebíče, kamarády z ÚSP Střelice. Na naše pozvání vstřícně reagovali i představitelé státní správy, pracovníci ve školství a zdravotnictví. V programu se střídali profesionálové s vystoupeními samotných handicapovaných. Společenské setkání mělo takový úspěch, že jsme se spontánně domluvili s přáteli z ostatních Moravských organizací na každoročním setkávání. Všech dalších Společenských odpolední se vždy účastnily větší i menší skupiny z SPMP Hodonín, Třebíč, Prostějov, Znojmo a další jednotlivci, kteří si naše setkání oblíbili. Konala se téměř každoročně, střídavě v Brně, Zlíně a Hodoníně. Na vrcholu své slávy měla Společenská odpoledne účast až 650 lidí a přijely i delegace z Prahy, ba i ze Slovenska a Rakouska.
Tolik tedy informace z historie, které jsem načerpal od našeho nestora, pana Františka Halma.

Letošní, již 36. – to to letí – Společenské odpoledne pořádal Brněnský pobočný spolek v Hotelu Gregor v Modřicích u Brna. Přípravy probíhaly již měsíce před jeho konáním, které jsme stanovili na 16. listopadu roku 2019. Bylo potřeba rozhodnout a zařídit velké množství detailů této akce a nebýt nezištného přispění mnohých našich členů, těžko by se podařilo

odpoledne vůbec uspořádat. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem, kdo přispěli k jeho zdaru.
Na naše 36. Společenské odpoledne přijelo 160 kamarádek, kamarádů a ostatních přátel z Brněnského a Hodonínského pobočného spolku. Oslovili jsme sice mnoho dalších poboček a jiných, bohužel trend posledních let jsme nezvrátili. Jak všichni víte, naše celostátní organizace letos slaví 50. let od svého založení. Proto jsme neváhali a
zasvětili naše Společenské odpoledne tomuto výročí. Celým průběhem odpoledne nás provázel moderátor na slovo vzatý, pan Aleš Zbořil, kterého ti, co sledují vědomostní soutěže, dobře znají z Brněnského AZ-kvízu. K poslechu a do tance nám hrálo hudební těleso Hit-Makers s mistrem hudebníkem Petrem Vlašínem, na jehož hudbu pěla zpěvačka Daniela.

V dalších vystoupeních jsme pak viděli pana Helána, jehož nepřekonatelné podání moravských písniček doslova nahnalo k podiu všechny přítomné. Zatancovat nám přišli „stařešinové“ z taneční školy Danza, v čele se svým mistrem panem Jančem. O naše žaludky a pohodu se pak staralo osazenstvo hotelu Gregor. Bez tomboly by se snad taková akce

ani konat nedala. Na tomto místě ani nelze vyjmenovat, kdo všechno nám přispěl cenami do tomboly, kterých bylo víc jak 240. Ze všech prodaných lístků vyhrával každý pátý, a prodaly se všechny. Hlavní náplní odpoledne ale bylo samozřejmě tancování a povídání si s kamarády.
Na závěr jistě potěším několika „pikanteriemi“ ze zákulisí. Ve zmatcích kolem přepravy do místa konání jsme zapomněli přivézt některé propagační materiály. Nevadí, napravíme to na naší letošní Mikulášské. Díky zmatkům v domlouvání to vypadalo, že nebude mít kdo prodávat lístky do tomboly. Hrdinským nasazením organizátorů a za pomoci aktivistů se však katastrofa odvrátila. Málem nám nepřijel Hodonín, protože těsně před odjezdem se dozvěděli, že na ně dopravce zapomněl. Protože však mají rázné vedení, zjednali rychle nápravu a přijeli dokonce jen s minimálním zpožděním.
Nepopírám, že jsme se o ně už začínali strachovat.
Protože jsem jedním z organizátorů nemohu být zcela objektivní, troufnu si však shrnout, že se nám letošní 36. Společenské odpoledne vydařilo a už se těšíme na 37. Společenské odpoledne, které bude příští rok v Hodoníně.
Sepsal a fotky pořídil Josef Boldiš