Myšlenka uspořádání tanečního a společenského setkání mentálně postižených osob, jejich rodin i jejich přátel v slavnostním prostředí vznikla v SPMP Brno kolem roku 1982. Čerpali jsme ze zkušeností z některých našich akcí, jako byly dětské hrátky, taneční hodiny i společné návštěvy kulturních programů, výstav apod. Zjistili jsme, jak i mentálně postižení touží prožívat to co nepostižení a že při pochopení a pomoci okolí, jsou schopni se do majoritní společnosti dobře zapojit.
První Společenské odpoledne uspořádala brněnská organizace SPMP v roce 1983. V hlavním sále Kulturního domu Zbrojovky Brno na Marxové ulici se sešlo více jak 480 účastníků. Pozvali jsme tehdy i přátele z ostatních Moravských organizací SPMP – z Hodonína, Zlína, Prostějova, Kyjova, Třebíče, kamarády z ÚSP Střelice. Na naše pozvání vstřícně reagovali i představitelé státní správy, pracovníci ve školství a zdravotnictví. V programu se střídali profesionálové s vystoupeními samotných handicapovaných. Společenské setkání mělo takový úspěch, že jsme se spontánně domluvili s přáteli z ostatních Moravských organizací na každoročním setkávání. Všech dalších Společenských odpolední se vždy účastnily větší i menší skupiny z SPMP Hodonín, Třebíč, Prostějov, Znojmo a další jednotlivci, kteří si naše setkání oblíbili. Konala se téměř každoročně, střídavě v Brně, Zlíně a Hodoníně. Na vrcholu své slávy měla Společenská odpoledne účast až 650 lidí a přijely i delegace z Prahy, ba i ze Slovenska a Rakouska.
Tolik tedy informace z historie, které jsem načerpal od našeho nestora, pana Františka Halma.

Letošní, již 36. – to to letí – Společenské odpoledne pořádal Brněnský pobočný spolek v Hotelu Gregor v Modřicích u Brna. Přípravy probíhaly již měsíce před jeho konáním, které jsme stanovili na 16. listopadu roku 2019. Bylo potřeba rozhodnout a zařídit velké množství detailů této akce a nebýt nezištného přispění mnohých našich členů, těžko by se podařilo

odpoledne vůbec uspořádat. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem, kdo přispěli k jeho zdaru.
Na naše 36. Společenské odpoledne přijelo 160 kamarádek, kamarádů a ostatních přátel z Brněnského a Hodonínského pobočného spolku. Oslovili jsme sice mnoho dalších poboček a jiných, bohužel trend posledních let jsme nezvrátili. Jak všichni víte, naše celostátní organizace letos slaví 50. let od svého založení. Proto jsme neváhali a
zasvětili naše Společenské odpoledne tomuto výročí. Celým průběhem odpoledne nás provázel moderátor na slovo vzatý, pan Aleš Zbořil, kterého ti, co sledují vědomostní soutěže, dobře znají z Brněnského AZ-kvízu. K poslechu a do tance nám hrálo hudební těleso Hit-Makers s mistrem hudebníkem Petrem Vlašínem, na jehož hudbu pěla zpěvačka Daniela.

V dalších vystoupeních jsme pak viděli pana Helána, jehož nepřekonatelné podání moravských písniček doslova nahnalo k podiu všechny přítomné. Zatancovat nám přišli „stařešinové“ z taneční školy Danza, v čele se svým mistrem panem Jančem. O naše žaludky a pohodu se pak staralo osazenstvo hotelu Gregor. Bez tomboly by se snad taková akce

ani konat nedala. Na tomto místě ani nelze vyjmenovat, kdo všechno nám přispěl cenami do tomboly, kterých bylo víc jak 240. Ze všech prodaných lístků vyhrával každý pátý, a prodaly se všechny. Hlavní náplní odpoledne ale bylo samozřejmě tancování a povídání si s kamarády.
Na závěr jistě potěším několika „pikanteriemi“ ze zákulisí. Ve zmatcích kolem přepravy do místa konání jsme zapomněli přivézt některé propagační materiály. Nevadí, napravíme to na naší letošní Mikulášské. Díky zmatkům v domlouvání to vypadalo, že nebude mít kdo prodávat lístky do tomboly. Hrdinským nasazením organizátorů a za pomoci aktivistů se však katastrofa odvrátila. Málem nám nepřijel Hodonín, protože těsně před odjezdem se dozvěděli, že na ně dopravce zapomněl. Protože však mají rázné vedení, zjednali rychle nápravu a přijeli dokonce jen s minimálním zpožděním.
Nepopírám, že jsme se o ně už začínali strachovat.
Protože jsem jedním z organizátorů nemohu být zcela objektivní, troufnu si však shrnout, že se nám letošní 36. Společenské odpoledne vydařilo a už se těšíme na 37. Společenské odpoledne, které bude příští rok v Hodoníně.
Sepsal a fotky pořídil Josef Boldiš

Dne 10. srpna 2019 jsme se autobusem přepravili o několik století zpět. Po našem příjezdu jsme byli překvapeni, že na nás nečeká středověké ubytování, ale samotné království s bazénem. Po zařízení formálních náležitostí, jako je vybalování, nás na táboře přivítala samotná královna Lenka, jež nás provázela po dobu celého tábora.
Hned na druhý den se mezi vesničany rozkřikla zajímavá zpráva, a to konkrétně, že náš oddíl navštíví středověký zabiják a vybere si z nás ty odvážné, které po vypití jeho krve přijme mezi své spojence. Báli jsme se, ale každý z nás v sobě našel odvahu a po slavnostním přijetí do oddílu celý pobyt bojoval v utajení. Díky královské výsosti Lence jsme měli možnost se poklonit spoustě vzácných hostů, například krásné loupežnici,
princezně, babce kořenářce, králi Artuši či Anežce České. Každý z hostů nám zadal úkol, jehož splnění bylo nutné pro záchranu pověsti v kronice, kterou jsme poctivě strážili před zákeřným morem. Museli jsme absolvovat strastiplné cesty, naučit se šermu i kovářskému řemeslu.

Bylo velice napínavé, zda se nám všechny pověsti podaří zachránit. Úkoly byly velice obtížné, ale my se nevzdali a každý z úkolů splnili ke spokojenosti královny Lenky, která nás za naši usilovnou práci odměnila pravými diamanty. Diamanty nebyly jediným poděkováním, kterému se nám dostalo. Zúčastnili jsme se celodenní výpravy do Lesního baru, kde na nás čekala velice zajímavá hostina. Později nás čekala návštěva z budoucnosti, kterou byl novodobý interpret Thom Artway.

absolvovat strastiplné cesty, naučit se šermu i kovářskému řemeslu. Bylo velice napínavé, zda se nám všechny pověsti podaří zachránit. Úkoly byly velice obtížné, ale my se nevzdali a každý z úkolů splnili ke spokojenosti královny Lenky, která nás za naši usilovnou práci odměnila pravými diamanty. Diamanty nebyly jediným poděkováním, kterému se nám dostalo. Zúčastnili jsme se celodenní výpravy do Lesního baru, kde na nás čekala velice zajímavá hostina. Později nás čekala návštěva z budoucnosti, kterou byl novodobý interpret Thom Artway.
Středověkým duchem nás provázela spousta dalších zážitků. Jsme plní očekávání, co zažijeme v příštím roce. Děkujeme všem zúčastněným i jejich pečujícím osobám.
za oddíl č. 7 vedoucí Evča

Letošní tábor SPMP ve Starém Městě pod Sněžníkem byl pro mě první zkušeností v pozici táborového vedoucího vůbec. Z počátku jsem si ani vlastně nedokázal představit,
co od toho očekávat, jelikož se nejednalo o pouhý tábor, ale o tábor pro klienty s mentálním postižením. K této příležitosti mě přivedla moje přítelkyně, která studuje speciální pedagogiku a má v tomto oboru bohaté zkušenosti mimo jiné i proto, že už se jednoho tábora SPMP v minulých letech zúčastnila. Na druhou stranu pro mě, jakožto studenta informatiky, který nikdy s osobami s mentálním postižením v tak úzkém kontaktu nebyl, to bylo opravdu něco nového a vzbuzovalo to ve mně i určité obavy.
Musím říct, že první dva až tři dny byly opravdu velmi náročné, jak psychicky, tak fyzicky, především den příjezdu do rekreačního střediska Uničovka, kde se tento tábor konal, byl pro mou osobu obzvláště hektický.
Nicméně poté, co jsem se s klienty blíže seznámil a více s nimi trávil čas, přišlo zjištění, že veškeré počáteční obavy byly opravdu zbytečné. Naši klienti byli skvělí v mnoha ohledech, aktivní, milí, přátelští, zapojovali se jak do oddílových, tak celotáborových aktivit, které se po celou dobu tábora nesly převážně v duchu středověku, jelikož to bylo hlavní téma tohoto tábora. Postupem času moje obavy vystřídal úsměv na tváři a já si zbytek tábora náramně užil a nestačil jsem se divit, jak tento tábor velmi rychle utekl. Z tohoto tábora si odnáším spoustu zážitků a zkušeností, jenž mi vykouzlí na tváři úsměv, kdykoliv si na ně vzpomenu. Tímto bych rád poděkoval celému organizačnímu týmu SPMP včetně hlavní vedoucí Bc. Lenky Krátké za to, že mi umožnili získat tuto zkušenost a již se těším na další spolupráci.
vedoucí Ríša

Letního ozdravného rehabilitačního pobytu osob s mentálním a kombinovaným
postižením v doprovodu rodičů v hotelu Sůkenická od 14. 7. do 27. 7. 2019 se zúčastnilo 50 osob (19 rodin). Někteří byli na celých 13 dnů, někteří na první týden, někteří na
poslední. Hlavní náplní pobytu bylo utužení zdraví pobytem na zdravém horském vzduchu, začlenění postižených osob do kolektivu a společnosti, navázání nových přátelství. Na letošním pobytu nám počasí přálo. Uskutečnili jsme výstup na nejvyšší horu Beskyd, Lysou horu, hřebenovku Javorníků, jejíž část mezi Kasárnami a Kohůtkou patří k nejkrásnějším. Jednu z našich nejdelších vycházek jsme šli z Bumbálky přes Masarykovu chatu, chatu Kmínek, do Kelčovského sedla, údolím Velké Smradlavé, kolem sirného pramene a dřevěného arcibiskupského zámečku až do Bílé, odkud jsme se autobusem vrátili na Bumbálku. Navštívili jsme také Pustevny, na které jsme vyjeli lanovkou. Zde jsme prošli stezku v oblacích, došli k soše Radegasta a někteří vystoupali až na vrchol Radhoště. Velmi se vydařila i vycházka kolem Satinských vodopádů.
Byli i tací, kteří si sebou vzali kola a podnikli na nich výlety do Rožnova a Velkých Karlovic. Další se zase chodili koupat do nedaleké přehrady.

Kromě turistiky jsme také navštívili soukromé muzeum aut v Rožnově pod Radhoštěm. Všem se líbila návštěva včelařského muzea a skanzenu v Chlebovicích, které je největší v Evropě. Také Marlenka – výrobna medovníků a cukrářských výrobků ve Frýdku-Místku se těšila velkému zájmu. Zde jsme si prohlédli jak výrobu tak i okoštovali jejich výrobky.

Kromě turistiky jsme také navštívili soukromé muzeum aut v Rožnově pod Radhoštěm. Všem se líbila návštěva včelařského muzea a skanzenu v Chlebovicích, které je největší v Evropě. Také Marlenka – výrobna medovníků a cukrářských výrobků ve Frýdku-Místku se
těšila velkému zájmu. Zde jsme si prohlédli jak výrobu tak i okoštovali jejich výrobky.
Po večeři jsme chodili na krátké vycházky. Večery jsme spolu s dětmi trávili v klubovně při soutěžích a hraní společenských her. Ve velké oblibě bylo též zpívání při kytaře.
Rodiče si vyměňovali zkušenosti s výchovou svých postižených ratolestí a při tom se opět ujišťovali, že nejsou v této své těžké životní situaci sami, že si dokážou navzájem pomáhat. Navazovala se nová přátelství jak mezi dětmi, tak také mezi rodiči.
Ubytování bylo na velmi dobré úrovni, strava byla kvalitní a v dostatečném množství.
Hotel Sůkenická je pro naše pobyty plně vyhovující. Pokoje jsou prostorné a každý má své sociální zařízení.
Také jídelna je prostorná, stravování je na velmi dobré úrovni a personál je ochotný a vstřícný.
Petr Kučera

Tak, jako se za časů jezdilo na zimní pobyty tradičně na Seninku, tak se, poté co nás odtud vypudili, ustálila nová tradice, jezdit v zimně na Sůkenickou Takže i letos 19. ledna vyjíždělo auto za autem krkolomnou zimní cestou na parkoviště za horským hotelem Sůkenická.
Pak už vše postupovalo v osvědčeném rytmu. Lyžování chtiví buď protáčeli sjezdovku za chatou, nebo ti co se jim zdála pod jejich úroveň, jezdili na obtížnější sjezdovky na Bílé či jinam. Běžkaři a sáňkaři většinou pobíhali a jezdili po silnici od chaty ke „značce“, ti zdatnější to pak brali přes rozhlednu na Čerťáku. Na tu jsme si samozřejmě všichni povinně vylezli a kochali se pohledem do kraje. Letos byla některé dny taková viditelnost, že jsme na obzoru viděli i Vysoké Tatry. Také letos jsme využívali dobrodiní bufetu na Colnici u dolní stanice vleku pod chatou. Tím dobrodiním myslím samozřejmě především jejich nepřekonatelný „svařáček“. Po celodenním ničení těla přišlo k duhu večerní posezení v klubovně při Evině kytaře nebo společenských hrách. No a nezapomenutelný karneval v maskách. Ten se slovy popsat nedá, takže se o to ani nebudu pokoušet. Nesmím zapomenout na výpravy na Masaryčku, bez které bychom si pobyt ani nedokázali představit. I když letos nás při druhém pokusu „vyšplouchli“ neb si udělali neplánovaný zavírací den. Poučení pro příště, že si máme vše napřed ověřovat. Ti z nás, co holdují výletům, si nezapomněli vyjet na Pustevny.
Pak nám vyprávěli hlavně o svých nezapomenutelných zážitcích s parkováním a o disputacích s neoblomnými strážci tamních parkovišť. Co říci na závěr, pobyt měl opět všechno, co jsme od něj očekávali a už se těšíme příštěroční zimní sebeničení.
Pepa Boldiš

Ve dnech 7. 3. – 23. 3. 2019 se také sportovci z České republiky, zapojeni do speciálních olympiád, zúčastnili světových her vAbú Dhabi. Naše výprava měla 64 účastníků a to sportovců, partnerů, trenérů a vedení speciálních olympiád.
7. 3. odlétáme z Prahy do nám neznámých končin – do Spojených arabských emirátů. Po příletu do Dubaje se přesouváme autobusy do našeho hostitelského místa Ajmanu. I přes časný příjezd, ve tři hodiny ráno, nás čeká otevřená náruč hostitelů. Zde strávíme

Vzpomínka na „28. Zimní hry speciálních olympiád“
Jako každý rok se začátkem ledna, 5. 1. – 11. 1. 2019 v Horní Malé Úpě, konaly již 28. Zimní hry speciálních olympiád. I v letošním roce se této akce zúčastnil sportovní klub z Brna Slunečník, pod vedením p. Plškové ve velmi početném obsazení. Sportovci SK Slunečník, kteří jsou zároveň i členové SPMS Brno, excelentně reprezentovali Brno v lyžařských disciplínách sjezdového a běžeckého lyžování.
Celkem se zúčastnilo speciální olympiády 10 sportovců: Míša Bednář, Marek Koudelka, Kuba Novák, Petr Konečný, Ondra Pachl, Jarek Peřina, Jana Kučerová, Anetka Nesrovnalová, Anička Říhová a Jarka Válková. Jako trenéři byli vysláni Petr Kučera a já, která jsem se této krásné akce zúčastnila již po druhé.

Už hodiny před začátkem se sešlo několik rodičů a členů výboru, aby připravili tradiční balíčky, o jejichž naplnění se zasloužilo povícero našich sponzorů. Patří jim za to náš nehynoucí dík, protože bez nich by nebylo do balíčků moc co dávat. Sál byl opět pěkně vyzdobený a i v rohu stál zase tradiční vánoční stromek.
Chvíli před začátkem přivezl a rozložil svůj „orchestr“ náš dvorní muzikant pan Hruška, který nám celý večer vyhrával k tanci. Došlo i na písničky na přání, o které si řekly některé naše „děti“. Pro zpestření nám zatancoval několik tanců taneční pár z taneční školy DANZA pana Janči. Ten nám letos opět povede naše taneční.
Zlatým hřebem večera byl jako vždy příchod Mikuláše, andělů a čertů. Jako každý rok pak rozdávali všem holkám a klukům připravené balíčky.

Pak už nezbylo než se rozejít ke svým domovům a těšit se na příští Mikulášskou 2019.
J. Boldiš